Vzhľadom na časovú os to považujem za jedno z optimálnych riešení, uvidíme ako to dokáže zreparovať, výsledky jeho práce ukáže čas, fandím futbalu a držím palce aby to zvládol. Podľa mňa každý tréner si píše svoju históriu, niektorá má zopár stránok, želám trénerovi Staňovi aby mohol napísať zopár pekných stránok, ktoré fadovia MŠK si radi prečítajú.

Neplatim si tento cesky bulvarny denik a tak som sa nedozvedel tie priciny ... Mozes ich tu napisat?

Získal angažmá, o kterém snil. Štace v Žilině však trenérovi Petru Rumanovi skončila už po necelém měsíci. Na Slovensku narazil svou zarputilostí, kterou si osvojil během více než pětadvaceti let, jež strávil v Německu jako hráč i kouč. Během minulé sezony přinášel pro deník Sport a web iSport.cz exkluzivní analýzy soupeřů Sparty v Lize mistrů, nyní pokračuje a rozebírá soky Slavie.

Petr Ruman vstupoval do angažmá v Žilině s velkou motivací, jenže tento krok v jeho trenérské kariéře nevyšel. „Chtěl jsem změny směrem k profesionalismu,“ vysvětlil v rozhovoru pro Ligu naruby, proč z MŠK odešel.

Štace v Žilině vás velmi lákala, že?
„Klub mě oslovil s jasnou vizí, že se chtějí posunout dále, že hledají nové impulsy, že hledají moderní trendy v tréninkovém procesu a přístupu k hráčům, anebo i ke hře samotné. A to byla pro mě prostě velká výzva.“

Ale nepovedlo se…
„Žilinu jsem sledoval delší dobu, celkově se mi ten projekt líbil, proto jsem do toho šel s velkou motivací a energií. Bohužel to dopadlo, jak dopadlo.“

Najdete důvody brzkého rozchodu?
„Přišel jsem tam a pracoval s nastavením vysokých nároků, náročnosti v práci, detailech, intenzitě tréninku. Věřím, že takové prostředí profesionalismu, jasně definovaných principů a hlavně důslednosti, je základ, aby klub i hráči dosahovali dlouhodobého růstu.“

Tím jste narazil?


„Trénink i hodnocení hráčů jsem stavěl tak, aby měly konkrétní smysl. No, a ta náročnost byla opravdu veliká. Na trénincích bylo všechno v intenzitě, všechno s míčem, pro některé to bylo něco nového a prostě si to nesedlo.“
Jaké jste našel v týmu hráče?
„Velice talentované, tím je Žilina dlouhodobě známá. Pak kluky, kteří byli v cizině a vrátili se, nebo už něco dosáhli ve slovenské lize. Byla to taková směsice s rozdílnými charaktery, což mě bavilo.“

Jenže nesedli jste si. Co se jim nelíbilo konkrétně?
„Především ta náročnost, k tomu dám jeden příklad.“

Sem s ním.
„Když jsem přišel a bavil se s kluky, tak si někteří stěžovali, že je komunikace v kabině taková slabá. Na základě toho jsme se rozhodli nastavit pravidlo, že hráči po příchodu odloží telefony bokem, aby se bavili spolu a nekoukali jen do mobilu. Předtím je to odvádělo od komunikace.“

Tohle je například v Rakówu, kde hrál hradecký obránce Tomáš Petrášek, standard. Tady přišel problém?
„Ono se to povedlo, prostředí se zlepšilo. Na druhou stranu jsem ale měl pocit, že to pro některé bylo až moc náročné, radši si přáli mít telefon u sebe, než aby se museli bavit s druhým kamarádem…“

Tohle je potvrzující střípek. Vybudovalo ve vás důslednost Německo?
„Stoprocentně, stoprocentně. Tady jsem se všechno naučil. Tréninky jsme měli velice intenzivní, dynamické, snad nebudu kecat, ale bez míče jsme odběhali tak tři procenta času. Na hřišti jsme kladli opravdu velký důraz na to, aby hráči dokázali v těch mikrosituacích správně reagovat, správně se rozhodovat, aby tam byla v malých i velkých hrách chuť po vítězství. Co se týče každého souboje, každého sprintu, tak jsme byli velice nároční. Trénovali jsme dvoufázově, což bylo pro kluky časově nepříjemné, ale byla to moje podmínka, aby se dostavil progres.“

Neměl jste potíže i s realizačním týmem? Přivedl jste si jen jednoho asistenta.
„Můj přístup nebyl v plném souladu s momentálním nastavením prostředí, ve kterém se Žilina nachází. Každý klub má nějakou svoji kulturu, zvyklosti, rytmus, což je potřeba respektovat. Moje nároky byly přísnější na práci každého člena, nejen hráčů, ale i staffu, což nebylo ze strany hráčů ani realizačního týmu ve všech případech přijímáno. Jenže ty změny byly prostě potřeba udělat. Čerstvý vítr byl nutný.“

Právě, aby se tým posunul a mohl hrát třeba se Slovanem o titul?
„Ano, prostě jsem chtěl udělat změny směrem k profesionalismu. Žilina má velmi talentované hráče, směrem k úrovni slovenské ligy je systém nastavený dobře. Jenže s přesahem do Evropy je to trochu horší. Na základě zkušeností jsem to hned rozpoznal, a proto jsem začal uvažovat o změnách.“

Takový přístup bych od vás čekal. To Žilina nevěděla, koho přivádí?
„Vedení vidělo, co se děje, probrali jsme to a rozhodli se, jak rozhodli.“

Proč jste prezentovali, že jde o rozchod z vašich rodinných důvodů? Aby byl klid?
„MŠK Žilina respektuje mě a já respektuju MŠK. Je to klub, který má velkou tradici, kvalitu, srdce. Nechtěli jsme, aby začaly spekulace, proto jsme se na začátku dohodli na této prezentaci, aby se mužstvo i klub mohl v klidu připravovat na zápasy v Konferenční lize a dobře vstoupit do slovenské soutěže.“

Byl konec velká rána?
„Odnáším si zkušenost, ale i takové potvrzení, že otevřený dialog a schopnost reflektovat ostatní je stejně důležitý jako samotná odborná práce. Ale co se týče práce na hřišti, tak jsem stoprocentně přesvědčen o té náročnosti, důrazu na detail, každodenní tvrdé práci, hledání cest. V tom jsem opravdu chycenej Německem. Takový zůstanu a věřím, že se najde klub, do kterého to budu moct stoprocentně přenést.“

Pohled Jiřího Fejgla: Česko-slovensko zkrátka Německo nedohání
Byl vyhozen, protože šlapal po hráčích i podřízených. Chtěl od nich víc, přístup, snahu vyšvihnout se a třeba ve slovenské lize prohánět hegemony ze Slovanu Bratislava.

Tím však Petr Ruman v Žilině narazil.

Je to špatně, ale není divu. České ani slovenské prostředí není ještě plně nastavené na fotbalový profesionalismus. Ano, situace se lepší, ale vždy a všude to neplatí. Proto Ruman, chlap obouchaný pětadvaceti lety v německém prostředí, dopadl špatně. Hráči plus okolí mu takzvaně namazali schody.

V tuzemsku jsou stejné požadavky rovněž rozbuškou. To se musí změnit.

Diskusia zaujímavá, ale od niektorých podľa mňa prehnaná. V prvom rade ľutujem hráčov vo vzťahu k výsledku s Rakowom, niečo majú v príprave odtrénované, všimol som si zmeny v hernom systéme ...aj keď to škrípalo ...nuž začiatok súťaže môžeme poriadne zbabrať. Otázkou je, čo sú to rodinné dôvody, pripúšťam aj túto možnosť, priatelia zdravie rodiny je na prvom mieste ....ALE môže to byť aj niečo osobné....
Beriem názor, že profesionalita klubu je poznačená, ALE futbalový vlak nezastavíš, všetko je v pohybe, sú v tom nemalé peniaze, koncepcia klubu MŠK je nastavená ...riešiť sa to musí, otázkou je či jednorázovo-dočasne alebo koncepčne, bohužiaľ máme iba 10 dní pred výkopom. Z pohľadu fanúšika ...poďme povzbudiť hráčov, niečo majú odohrané, ide o ich prezentáciu a prestíž klubu ....držím palce funkcionárom pri výbere trénera .....do prčíc, toto sa nemalo stať.

Aspoň niekto, kto sa tu neopúšťa

Presne

Claudio keby to bol prvý prípad tak sa tu nikto neopušťa ale od jari to je už 4ty človek čo sa rozhodne a ide preč. Bille, Ndjengue, Ščasný a teraz toto.

Tu miešaš jablká s hruškami..

mohol by som tu napísať porekadlo, že "psi štekajú, karavána ide ďalej", len mám obavy, že by si to ty, Braňo, plus niektorí ostatní zobrali osobne, aj keby som vám x-krát vysvetľoval, že to tak nemyslím. Takže radšej takto:
- takéto veci prináša život, nič netrvá večne, ani láska k jednej slečne

Prichádza, resp. vracia sa Palo Staňo, práve ktorého odchod z MŠK pre mňa vtedy logiku nedával a čas ukázal, že experimentovanie s Petrom Černákom nebol v žiadnom prípade posun vpred...

Takže nech sa darí a teším sa na herný prejav pod Staňom.

Claudio Súhlasím ale celé to pôsobí strašne zvláštne. Ale uznávam že aj iné kluby kiksujú (naposledy DAC) len mi toho príde za polroka veľa. Každopádne na trénera Staňa sa teším neviem si predstaviť nikoho lepšieho.

Som presvedčený, že trénerom treba poďakovať za výsledky a odvedenú prácu, 2. miesto je super.